2. Složení
Získání certifikace však nějakou dobu trvá a často také není zdarma, případně se platí za možnost uvést logo na přebalu výrobku. To znamená, že některé, především menší nebo nové značky, certifikace nemají, i když podmínky pro jejich získání splňují. A byla by proto škoda je z výběru vyškrtnout.
Zaměřit se tak můžete přímo na složení. Pro běžného smrtelníka jde ale o změť neznámých a cizích slov, která mu toho moc neřeknou. Pokud se vám do studia chemie nechce, využijte šikovné aplikace jako Skincarisma nebo Incidecoder, které umí složení produktů rozluštit za vás, a vy si uděláte přesnější představu o tom, čím se chystáte natřít nebo umýt.
3. Balení a obal
O tom, jak moc to značka myslí s eko přístupem vážně, vypovídá i samotný obal. Posoudit, jestli má menší dopad na přírodu sklo, papír nebo třeba bioplast, není úplně snadné. Zkuste proto myslet na pravidlo tří „r“ a zvolte buďto produkt, který množství použitých obalových materiálů redukuje, refill (tedy znovuplnitelnou verzi), nebo obal vyrobený z recyklovaného a recyklovatelného materiálu.
Podobně to vidí i Bianka Bodnárová: „V konečném důsledku podle mě není až tak důležité, jestli si koupíte produkt v plastu nebo ve skle. Rozhoduje hlavně to, co s obalem uděláte po jeho spotřebování. Pokud najde plastový kelímek využití na drobnosti v domácnosti, je to lepší volba než skleněná lahvička, kterou někdo hodí do komunálního odpadu.“